Hrdina, nebo zrádce? Muž, který světu odhalil izraelskou jadernou zbraň, nesmí dodnes opustit zemi
- Bývalý technik Mordechai Vanunu v roce 1986 vyzradil britským novinářům informace o tajném izraelském programu na výrobu jaderných zbraní.
- Ještě před zveřejněním reportáže byl v Římě unesen agentkou Mossadu do Izraele, kde ho soud za velezradu a špionáž odsoudil k 18 letům vězení.
- Ani po odpykání trestu, z něhož strávil 11 let v izolaci, nezískal plnou svobodu a v Izraeli nadále čelí přísným restrikcím a zákazům vycestovat.
Bývalý technik izraelského výzkumného střediska Dimona před 40 lety prozradil novinářům, že Izrael tajně vyvíjí jaderné zbraně. Ještě před zveřejněním reportáže byl sveden agentkou Mossadu a během výletu do Říma unesen speciálním komandem do Izraele. Jeho tvrzení se ukázalo jako pravdivé, stejně jako varování, že o skutečném rozsahu jaderného programu není informován ani izraelský parlament. Mordechai Vanunu byl přesto odsouzen k 18 letům vězení, z nichž celých 11 strávil v izolaci na samotce. Stíhání a omezování osobní svobody neustalo ani po vypršení trestu.
V dubnu roku 1986 se anglickému novináři Peteru Hounamovi naskytla šance, po které touží každý žurnalista. Do jeho redakce v týdeníku Sunday Times přišla zpráva z Austrálie. Odesílatel jménem Mordechai Vanunu tvrdil, že působil jako technik v tajné laboratoři, kde Izrael vyvíjí jaderné zbraně. Rozsah oficiálně nepřiznaného atomového programu a směřování jeho vývoje přimělo Vanuna k rozhodnutí vynést zprávu do médií.
Prvotní opatrnost
Peter Hounam zprvu přistupoval k tvrzení neznámého „whistleblowera“ skepticky. V 80. letech zažila mediální sféra několik velkých skandálů, které značně podlomily důvěryhodnost prestižních světových deníků. V roce 1981 například celý svět šokovala reportáž „Jimmyho svět“. Novinářka Janet Cooke za ni získala Pulitzerovu cenu a vzápětí ji musela vrátit, protože se provalilo, že si příběh osmiletého chlapce závislého na drogách vymyslela. O dva roky později zase německý časopis Stern zaplatil 9 milionů marek za údajné deníky Adolfa Hitlera. Sérii článků převzala přední světová média, mezi nimi i Hounamovy Sunday Times. Když byly deníky odhaleny jako padělek, padaly v redakcích hlavy a s nimi i pevná rozhodnutí podrobit každou senzační zprávu důkladné kontrole.
Reportér se kvůli ověření tvrzení vydal do Sydney, kde se izraelský jaderný technik ukrýval. Po několika setkáních nabyl dojmu, že jeho zdroj hovoří pravdu. Mordechai Vanunu se narodil v roce 1954 v Maroku do rodiny židovského rabína. Ještě jako malý chlapec se s rodiči přestěhoval do Izraele. Po vojenské službě odešel studovat filozofii na Negevskou univerzitu. Kvůli svým sympatiím k propalestinským organizacím však studia nedokončil. Namísto toho nastoupil v roce 1976 jako technik do industriálního komplexu nedaleko města Dimona.
Důvody k odhalení
Továrna byla v Negevské poušti vybudována na konci 50. let s pomocí Francie jako chemický závod vyrábějící odsolovací technologie. Brzy ale začalo být zřejmé, že se v jeho útrobách skrývá jaderný reaktor.
V roce 1960 proto Ben-Gurion před parlamentem odhalil, že v Dimoně probíhá vědecký atomový program zaměřený na průmysl, zemědělství a zdravotnictví a konstruovaný pro ryze mírové účely.
Vanunu během rozhovorů s Peterem Hounanem popisoval, jak postupně získal bezpečnostní prověrky i pro práci v přísně utajovaných laboratořích. Předmět jejich výzkumu v něm podnítil rozhodnutí o probíhajícím jaderném programu promluvit. Izrael totiž na mezinárodní scéně proklamoval, že na Střední východ nepřinese jaderné zbraně. Ve skutečnosti je však vyvíjel ve velkém množství, navíc bez přímého dohledu parlamentu.
V 80. letech se měl záběr rozšířit z výroby plutonia na produkci tritia a radioaktivního lithia, z čehož Mordechai vydedukoval, že Izrael pokročil k vývoji termonukleárních zbraní. Jelikož o programu izraelská veřejnost nevěděla, Vanunu se domníval, že je jeho morální povinností informace zveřejnit. Věřil, že tím přispěje k mírovému procesu na Středním východě a umožní v Izraeli rozpoutat debatu o směřování vojenské politiky celé země.
Anglie a únos
Po dvou týdnech rozhovorů v Sydney odletěl Mordechai Vanunu v Hounamově doprovodu do Anglie. Redakce Sunday Times ho ubytovala pod falešným jménem v hotelu v centru Londýna. Jeho svědectví i tajně pořízené fotografie byly podrobeny pečlivému posouzení expertů. Snaha předejít dalšímu novinářskému a politickému skandálu způsobila, že se rozbory táhly dlouhé týdny. Nervózní Vanunu si stěžoval, že proces trvá příliš dlouho. Začal z bezpečí hotelového apartmá vycházet na veřejnost a během jedné procházky se na Leicester Square seznámil s mladou Američankou jménem Cindy.
Náklonnost sympatické dívky působila na vystresovaného whistleblowera jako balzám. Když Cindy po několika schůzkách navrhla, aby se vydali na víkendový výlet do Říma, bez jakéhokoliv podezření souhlasil. Jak se brzy ukázalo, byla to osudová chyba. Setkání se Cindy i výlet do Říma byly součástí plánu izraelské tajné služby Mossad. Agentka nic netušícího Vanuna přivedla do domluveného bytu, kde byl rychle přemožen, spoután a omámen injekcí sedativ. V noci ho poté komando propašovalo na palubu lodi mířící do Izraele. Když se probral v cele, hodil mu jeden ze strážných skrze mříže výtisk Sunday Times. Titulek třístránkové reportáže zněl: „Odhalení: Tajemství izraelského jaderného arzenálu“.
Soudy
Zpráva vyvolala po celém světě pozdvižení a záplavu otázek. Izraelská vláda na většinu z nich reagovala mlčením a nekomentovala ani přímé dotazy, kde se Mordechai Vanunu nachází. Zmizení důležitého svědka celosvětově publikované reportáže však nemohla tajit věčně. V listopadu 1986 přiznala, že je Vanunu držen ve vyšetřovací vazbě. Podle oficiální verze se úřadům vzdal dobrovolně po poradě s advokátem.
Když byl vězeň v prosinci převážen k soudu do Jeruzaléma, zvedl před objektivy novinářů dlaň s nápisem: „Vanunu M. unesen v Římě 30. 9. 86“. Fotografie svědectví psaného na dlani opět oběhla celý svět. Itálie začala únos na svém území vyšetřovat jako porušení mezinárodního práva. Případ byl ale záhy odložen.
Soud v Jeruzalémě probíhal za uzavřenými dveřmi bez přítomnosti médií. Jediným připuštěným novinářem byl Peter Hounam v roli svědka. Jeho výpověď byla založena na tvrzení, že Vanunu není zrádce ani špion a že jeho rozhodnutí bylo motivováno snahou otevřeně informovat izraelskou i světovou veřejnost. Neprodal své svědectví cizí zemi a jeho zpráva Izrael v konečném důsledku nijak nepoškodila. Přestože země svůj jaderný program nikdy oficiálně nepřiznala, na mezinárodní scéně byl už od 60. let jakýmsi „veřejným tajemstvím“.
Hounam argumentoval, že odhalení jeho skutečného rozsahu mohlo případné nepřátele Izraele jen více odstrašit. Soud přesto Mordechaie Vanuna shledal vinným ze špionáže, velezrady a vyzrazování státního tajemství a odsoudil ho k 18 letům vězení. Jako přitěžující okolnost prokurátor uvedl, že v australském exilu konvertoval ke křesťanství, a zradil tak svou rodinu i vlast.
Vězněm ve vlastní zemi
Většinu z osmnáctiletého trestu strávil Mordechai Vanunu v izolaci. Prvních 2,5 roku byl zavřen v malé cele bez oken neustále osvícené fluorescenční zářivkou. Veškerá korespondence byla monitorována, návštěvy byly povoleny pouze výjimečně. Teprve po jedenácti letech v roce 1998 byl po vytrvalém naléhání mezinárodních organizací přeřazen mezi ostatní vězně. V té době již byl několikrát navržen na Nobelovu cenu míru a byl držitelem prestižní ceny Right Livelihood Award udělované švédskou nadací „osobnostem angažovaným v řešení nejnaléhavějších otázek současného světa“.
Izraelský parlament Knesset poprvé otevřeně debatoval o nukleárním programu v roce 2000, pouhé čtyři roky před vypršením Vanunuova trestu. Z brány věznice vyšel Mordechai Vanunu 21. dubna 2004. Ještě před propuštěním mu bylo oznámeno, že se jako člověk nebezpečný vyzrazením státního tajemství nesmí vzdálit z Izraele. Bylo mu zakázáno přiblížit se ke státní hranici, k mezinárodnímu letišti nebo ambasádě cizího státu. Každou změnu bydliště či delší přesun uvnitř země musel hlásit úřadům, dostal zákaz komunikovat s cizími státními příslušníky a novináři bez povolení, jeho telefon a internet je pod neustálým dohledem.
Přísné restrikce Izrael neuvolnil ani dvacet let po propuštění, během kterých Vanunu opakovaně neúspěšně žádal o povolení opustit zemi. Se světem komunikoval pouze sporadicky prostřednictvím sociálních médií. Poslední tweet pochází z roku 2024. V červnu Vanunu napsal, že všechny restrikce byly obnoveny na další rok a že doufá, že další příspěvek již napíše jako svobodný člověk. Jeho účet byl poté deaktivován.
